Dobu kdy přišli první Židé do Prahy, nelze přesně určit, zcela jistě to bylo již v hlubokém středověku. Usídlili se zprvu na různých místech, především na Malé Straně a na území budoucího Nového Města, později v okolí dnešní Dušní ulice u tzv. Staré školy a okolo dnešní Staronové synagogy. Zde se také zformovalo Židovské Město. Praha byla důležitou křižovatkou obchodních cest a Židé byli vždy vynikající obchodníci a finančníci.
V průběhu staletí zažili Židé v Praze mnohá protivenství, ponížení a výjimkou nebyly ani občasné krvavé pogromy. V době panování císařovny Marie Terezie byli dokonce na několik let z Prahy vypovězeni. V roce 1781 vyhlásil císař Josef II. toleranční patent, který přinášel mimo jiné Židům i určitou náboženskou svobodu. K připojení Židovského Města k Praze došlo v roce 1850 a zároveň bylo přejmenováno na Josefov.
V roce 1893 byl vydán asanační zákon a v jeho rámci došlo k zbourání valné části Josefova. Stát zůstalo pouze několik synagog, radnice, bývalá márnice a především byl zachován světový unikát, Starý Židovský hřbitov.
Uvedené objekty zůstaly ušetřeny i za nacistické hrůzovlády, neboť měly sloužit, jak nacisté plánovali, za skanzen zaniklé židovské civilizace. Za tím účelem sem sváželi památky ze zničených synagog ze všech koutů Čech a Moravy.
Dnes je bývalé pražské Židovské Město a jeho památky cílem turistů z celého světa. Asi jeho nejromantičtější část vede od Staronové synagogy a radnice, ulicí U Starého hřbitova ke Klausově synagoze a bývalé novorománské márnici z roku 1905, která připomíná spíše romantický hrádek. Zde je i vchod na Starý židovský hřbitov.
