V mnohých částech Prahy jsou výraznými stavebními dominantami bývalé vodárenské věže. Je dobře, že je naši předkové, i poté co ztratily svoji funkčnost, nechaly stát, vždyť jsou ozdobou města. Navíc jsou význačnými technickými památkami, orientačními a vyhlídkovými body.
To je i případ letenské, pseudorenesanční vodárenské věže v Korunovační ulici. Byla dokončena v roce 1888, podle projektu architekta Jindřicha Fialky, stavbu provedla firma Karel Hübschmann a František Schlaffer na zakázku Pražské obce. Ve vnitřní části věže byl válcový vodojem o obsahu 197,10 m3 a věž byla součástí vodárenského areálu, který zásoboval vodou horní část Holešovic a Bubenče. Technologické vybavení vodárenského areálu dodala firma Breitfeld – Daněk a spol. V porovnání s jejími kolegyněmi v historických pražských městech byl „pracovní věk“ věže minimální. Z vodárenského provozu byla vyřazena již v roce 1913, do jejích jednotlivých pater byly vestavěny byty pro vodárenské zaměstnance.
Věž o celkové výšce 38,3 m je zakončena stanovou střechou, v nejvyšší části má sloupkový nástavec s hodinami. V pátém podlaží ve výši 20,5 m je vyhlídkový ochoz s novorenesančními arkádami, nesený kamennými krákorci. Později byly v části věže sklady, od roku 1978 sloužila zrekonstruovaná věž jako Obvodní dům pionýrů a mládeže Prahy 7 se širokým spektrem činnosti. Mládeži slouží prostory historické věže i dnes. Je tady i známá čajovna.
