Nejstarší dochovanou sakrální architekturou Městské části Praha 7 je původně románský kostel sv. Klimenta v Kostelní ulici. Poprvé se připomíná v roce 1234, a v tomto 13. století se patrně dočkal gotické přestavby.
V roce 1603 kostel vyhořel. Později byl péčí Maxmiliána Valentina hraběte Martinice v letech 1659-1677 znovu vybudován v raně barokním architektonickém slohu. Přitom zůstaly zachovány některé původní gotické prvky. Především se dochoval presbytář se sakristií. V ose presbytáře jsou lomená gotická okna a portál. Ještě před výstavbou kostela sv. Antonína na blízkém Straossmayerově náměstí byl v roce 1898 svatoklimentský kostel rozšířen. Z té doby pochází i věž na hřebenu střechy. Má čtvercový půdorys, z něhož vyrůstá čtvercová lucerna s osmi sloupky. Střecha věže je jehlancovitá, se zkosenými rohy, zakončená hrotem s makovicí.
Kostel sv. Klimenta byl v minulosti farním pro zdejší osadu Bubny, později i pro občany Holešovic. V dobách nacistické okupace Prahy sloužil početné německé komunitě. Kolem kostela je malý romantický hřbitov, pohřbívat se sem přestalo v roce 1886. Nejznámější náhrobkem i vzhledem ke své výtvarné výzdobě je ten, u kterého je pohřben člen 18. praporu polních myslivců vojín Václav Hora, oběť prusko-rakouské války v roce 1866. Několikrát se v bojích vyznamenal, 29. června byl v bitvě u Jičína těžce raněn. Padl do zajetí, odkud ho, již umírajícího, přivezl jeho otec do Prahy. Tady, 19. října 1866, ve věku 26 let zemřel.
Po předchozím archeologickém průzkumu bylo na samém konci 20. století, na části zrušeného hřbitova při zdi do Kostelní ulice vystavěno římskokatolické pastorační centrum.
