V roce 1891 se v královském hlavním městě Praze, konala zcela mimořádná událost, Zemská jubilejní výstava. Při té příležitosti byl na výstavní ploše, na rozhraní katastrů Holešovic a Bubnů, vybudován rozsáhlý areál, jehož součástí byly četné stavby, větší i drobné. Některé rázu trvalého, existence těch druhých většinou skončila po uzavření výstavy. Ústřední dominantou byl objekt čp. 422, Průmyslový palác, později nazývaný Sjezdový. To proto, že 22. února 1948 za účasti 8 000 delegátů se tu konal sjezd závodních rad, který mimo jiné přijal rezoluci požadující znárodnění všech továren a podniků s více jak 50 zaměstnanci. Navíc se zde později konalo několik sjezdů KSČ, a to s pořadovými čísly X. – XV.
Stavbu pseudobarokního paláce tvoří převážně mohutná železná konstrukce haly překlenutá ocelovými nosníky a dvě dlouhá postranní křídla podle projektu arch. Bedřicha Münzbergera za spolupráce ing. Františka Prášila. Na výtvarné výzdobě se ještě podíleli arch. Bedřich Ohmann a Alois Dryák. Z titulu hlavního architekta výstavy též Antonín Wiehl. O zdárné provedení stavby složité konstrukce Průmyslového paláce se postarala První českomoravská továrna na stroje v Praze.
Průčelní siluetu paláce dotvářejí tři věže rovněž z konstrukční oceli. Jasně dominantní je ta nad středovým prostorem. Je čtyřhranná, tvořená čtyřmi nárožními pilíři přecházejícími v kopulovitou střechu doplněnou hodinami. Uprostřed ve volném prostoru v ose věže vede točité železné schodiště, které pokračuje i v kopuli. Ochoz věže je ve výšce 45 m, vrchol stožáru ve výšce 52 m. Za minulého režimu Svatováclavskou korunu na vrcholu nahradila rudá hvězda. Na závěr ještě zajímavost. Během zemské jubilejní výstavy byla věž po zaplacení vstupného přístupná veřejnosti.
