V dobách po třicetileté válce, kdy Praha dostávala nové barokní opevnění, vznikaly v jejím blízkém či vzdálenějším okolí příměstské zámky, vily a usedlosti. Mezi všemi vyniká zámek Troja, citlivě zasazený do severního okraje pražské kotliny, do míst, která dříve téměř zcela pokrývaly vinice. Stavbu inicioval ambiciózní a vzdělaný šlechtic Václav Vojtěch ze Šternberka (kolem 1640-1708). Převážná část realizace proběhla v letech 1679-1685, ale výtvarná výzdoba interiérů a úpravy rozlehlé zahrady se protáhly téměř až do konce stavebníkova života. V odborné literatuře je projekt zámku většinou spojován s architektem Jeanem Baptistou Matheyem.
Střed barokní třídílné stavby tvoří o patro převýšený rizalit, na nějž na východě a západě navazují nižší boční křídla. Nad nimi jako dominanta vyrůstají schodišťové věže s vyhlídkovými místnostmi. Na každé je dvojice komínů a hroty s makovicí. Celkovou monumentální kompozici doplňuje směrem do zahrady dvouramenné oválné schodiště se sochařskou výzdobou představující sbor bohů a bohyň řeckého Olympu, včetně jejich pomocníků, kteří svrhli zpupné giganty násilně se dobývající do jejich nebe. Autorem je sochař Jan Jiří Heermann za spolupráce svého synovce Pavla Heermanna. Prvně jmenovaný umělec je označován i jako autor architektonické kompozice. Dílo vzniklo v letech 1685-1703. Za zámkem stojí i přízemní hospodářské budovy.
Velká obnova celého areálu Trojského zámku se uskutečnila v letech 1977-1989. Zámek spravuje Galerie hl. m. Prahy a je včetně zahrady přístupný veřejnosti. Občasně se zde též konají význačné společenské akce.
