První písemná zmínka o Hostivaři se váže k roku 1068 a je uvedena v Kosmově kronice. Nejvýznamnější hostivařskou stavební památkou je původně románský kostel Stětí sv. Jana Křtitele z 11.-12. století. Později byl přestavěn v gotickém slohu, zásadní klasicistní přestavbou prošel na přelomu 18. a 19. století. K hlavnímu městu Praze byla Hostivař připojena zákonem o vytvoření Velké Prahy, který vstoupil v platnost 1. ledna 1922.
Hostivařské náměstí se od své úpravy v roce 1927 až do roku 1940 nazývalo Husovo, podle českého náboženského myslitele, kazatele a církevního reformátora Jana Husa (asi 1371-1415). V letech 1940-1945 neslo pojmenování Švehlovo. Hostivařský rodák Antonín Švehla (1873-1933) byl výraznou politickou osobností, účastníkem protirakouského odboje a ministerským předsedou ČSR. Je pohřben na Hostivařském hřbitově. Poté se náměstí nazývalo opět Husovo a od roku 1947 nese jméno Hostivařské.
Západní hranici Hostivařského náměstí tvoří potok Botič, jehož tok je dlouhý 32,8 km. Pramení v lese Okrouhlíku, nedaleko Čenětic na Říčansku. Své jméno dostal podle mlýna, který kdysi stál na jeho horním toku. Potok protéká zámeckým parkem v Průhonicích, teče ke Křeslicím, kolem Fantova mlýna a přes petrovické údolí vtéká do Hostivařské přehrady. Pod přehradou až k Záběhlicím je Botič a jeho nejbližší okolí od roku 1968 chráněným přírodním útvarem. Na Výtoni se vlévá do Vltavy. Klidně plynoucí vody Botiče však při povodni dokážou, nejen obyvatele v okolí Hostivařského náměstí, pěkně potrápit.
