O bývalé vesničce Malešice máme první zprávu z roku 1309. V té době náležela její část vikáři Vojslavovi, který ji závětí z téhož roku odkázal kostelu sv. Víta na Pražském hradě. V průběhu staletí se majitelé v poměrně rychlém sledu střídali. Zaběhnuté pořádky občas narušovaly válečné události, neboť ves ležela daleko za městskými hradbami. Tábořící vojsko připravující se k útoku na město snědlo sedlákům i chalupníkům veškeré zásoby, vybilo dobytek i drůbež a k rozdělání a udržování ohňů se nerozpakovalo pokácet ovocné stromy. Zvlášť těžce trpělo zdejší obyvatelstvo za třicetileté války.
To vše je již dávná minulost. Malešice, připojené k Praze v roce 1922, rozkládající se na východ od Žižkova, se dynamicky rozvíjejí. Stavějí se nové domy, na úrovni je i dopravní obslužnost. Tím je v několika minutách dosažitelná i stanice metra trasy A – Želivského.
Na Malešickém náměstí se však čas jakoby zastavil. Místo bezezbytku upomíná na venkovskou minulost. Na jihu je vjezd do bývalých hospodářských budov čp. 1, 107 a 108. Uprostřed někdejší návsi, stojící při křižovatce středověkých cest, je pozdně barokní kaplička z roku 1755, zasvěcená patronu české země sv. Václavovi. Zvoničce na jejím vrcholu chybí zvon. Kaplička i věžička je krytá prejzovou krytinou.
