Basilejské náměstí na Žižkově se do podoby, jak ho známe dnes, utvořilo v roce 1932. Tehdy též získalo své jméno, které se po celou dobu nezměnilo. To se odvíjí od švýcarského města Basileje, kde v letech 1431-1448 zasedal církevní koncil, který po slyšení české delegace, vedené Prokopem Holým, uznal čtyři pražské artikule (basilejská kompaktáta).
Náměstí, které má v podstatě neukončený kruhový půdorys, nad ostatními pražskými ničím nevyniká. Prochází jím velmi rušná čtyřproudá komunikace, uprostřed rozdělená tramvajovým pásem. V jeho západní části stojí činžovní domy, stejně tak i v severovýchodní, kde je navíc v parteru již dlouhé roky umístěna rohová restaurace.
Jihovýchodní strana Basilejského náměstí je zatím volná s průhledem na nákladové nádraží Žižkov. To bylo budováno v několika etapách v letech 1929-1935, na části pozemku bývalé usedlosti Červený dvůr. Po svém dokončení odvedlo většinu nákladní železniční dopravy z Wilsonova nádraží. Bylo dáváno za vzor, jako moderně fungující zařízení. V rámci rozlehlých skladištních budov tam byly zřízeny i velké chladírny, kde se uskladňovalo zboží rychle podléhající zkáze.
V současnosti se nákladové nádraží postupně ruší a na jeho pozemcích vyroste administrativní, obchodní a bytový komplex. Basilejské náměstí tak dostane nové sousedy. Podle dlouhodobého výhledu má dokonce na Basilejském náměstí být stanice metra trasy D.
