Nejstarší písemná zpráva o Řeporyjích je z roku 1277, kdy ji Přemysl Otakar II. daroval cisterciáckému klášteru v Plasích. Archeologické průzkumy však prokazují osídlení zdejšího území již ve starší době železné (700-400 před naším letopočtem). Na počátku našeho letopočtu, v tzv. době římské zde existovala osada, v níž se obyvatelé zabývali hutnictvím železa. Své pojmenování získaly Řeporyje od léčivé rostliny řepíku, která se tu zřejmě hojně vyskytovala. Jelikož tato rostlina má velmi dlouhé kořeny musela se pracně vyrývat. Těm, kdo tuto práci dělali, se říkalo řeporyjci a jejich vsi Řeporyje. K hl. městu Praze byly Řeporyje připojeny v roce 1974.
Řeporyjské náměstí je bývalá náves s rozcestím silnic, po dvou stranách zastavěná. Svoji stanici tady má autobus MHD. Uprostřed náměstí je trojúhelníkový střed s trávníkem a keři. Stojí tu rozcestník turistických značek, neboť okolí Řeporyj má vskutku co nabídnout.
Na malém návrší v čele náměstí stojí významná sakrální památka, kostel sv. Petra a Pavla. Kostel je v jádru románská stavba z 12. století, původně čtvercová centrála se čtyřmi apsidami. Později k němu byla přistavěna hranolová věž. V roce 1772 se kostel dočkal razantní přestavby pod patronací staroměstské koleje tovaryšstva Ježíšova – jezuitů, jimž v té době patřil řeporyjský statek. Plány přestavby vypracoval pražský stavitel Antonín Schmied. Vznikl obdélný kostel s novým kněžištěm. V letech 1900-1901 byla arch. Františkem Machem provedena částečná rekonstrukce původní stavby.
Zajímavostí je, že v letech 1909-1912 zde působil jako duchovní správce spisovatel Jindřich Šimon Baar, který byl farářem v sousedním Ořechu.
