Škroupovo náměstí je severně od náměstí Jiřího z Poděbrad. Paprskovitě do něho ústí ulice Laubova, Blodkova, Zvonařova, Pospíšilova a Ševčíkova, tedy ulice vesměs pojmenované po slavných českých hudebních skladatelích a vynikajících hudebních interpretech. Náměstí bylo založeno v roce 1910 a jeho kruhový obvod zastavěn čtyřpatrovými činžovními domy. Střední část je dnes parkově upravena.
Od svého vzniku až do roku 1940 se nazývalo Smetanovo, samozřejmě po českém hudebním skladateli Bedřichu Smetanovi (1824-1884). Za německé okupace bylo nemyslitelné, že by se po tomto věrném Čechovi mohlo jmenovat náměstí, byť zdánlivě bezvýznamné. Můžeme se domnívat, že nejvíc vadily jeho vlastenecké opery Libuše, Prodaná nevěsta, Braniboři v Čechách a samozřejmě především jeho vrcholné dílo, cyklus symfonických básní Má vlast. Proto se v letech 1940-1945 náměstí jmenovalo Sukovo, po českém hudebním skladateli Josefu Sukovi( 1874-1935). Po skončení II. světové války se vrátil název Smetanovo, ale již v roce 1947 se dostalo náměstí pojmenování Škroupovo, po českém hudebním skladateli a autoru nápěvu státní hymny Kde domov můj, Františku Škroupovi (1801-1862).
Zajímavostí je, že toto nevelké náměstí se zapsalo do tehdy ještě československých dějin. Poté, co komunistický režim zamítl žádost opozice uspořádat shromáždění na Václavském náměstí, ji překvapivě povolil zde na Škroupově náměstí. A tak se na Den lidských práv konala 10. prosince 1988 od 15.00 – 16.30 hod. takováto první povolená akce. Náměstí nebylo ozvučeno, používaly se megafony. Marta Kubišová tady po dvaceti letech svobodně na veřejnosti zazpívala státní hymnu. Promluvil i Václav Havel a další.
