Na konci Kinského zahrady při dnešní Holečkově ulici na Smíchově byl v letech 1888-1910 vybudován rozsáhlý klášterní komplex se dvěma vnitřními dvory a kostelem sv. Gabriela. Autory projektu se stali řádoví architekti, P. Hildebrand de Heptinne a P. Gislenus Béthune.

Klášter i kostel byl postaven pro benediktinky beuronské kongregace v novorománském slohu z velkého finančního daru hraběnky Gabriely Sweert-Sporckové. V zasvěcení kostela bylo vzpomenuto jména šlechetné dárkyně. Ten byl slavnostně vysvěcen 23. dubna 1891. Dobový tisk při té příležitosti napsal: „Na šňůru královské Prahy navlečena opět jedna perla vzácná a skvostná, která ač na Smíchově se leskne, bude přece jen jí ozdobou a chloubou skvělou.“ Dodejme, že Smíchov v té době ještě nebyl součástí Prahy, ale pouze jejím předměstím.

Do hlavní chrámové lodi proniká světlo osmi kobercovými okny. Jimi je kostel osvětlován na stupeň posvátného přítmí. Není tu klenby ani stropu. Vršek lodi tvoří trámoví krovu. Kostel je vymalován obrazy beuronské školy, které tvoří jednoznačný celek. Malou klenutou postranní loď osvětlují dvě okna. Právě svojí malířskou výzdobou je kostel sv. Gabriela na Smíchově, částečně spolu s klášterním areálem Na Slovanech, v pražském kulturním prostředí výjimečný.

Kostel má čtyřbokou, 43 m vysokou třípatrovou věž. Je otevřená malými románskými okny. V nejvyšším patře jsou pak okna velká sdružená podvojná. Skromnou výtvarnou výzdobu věže tvoří obloučkový vlys pod římsami. Střecha je jednoduchá, jehlancovitá, se čtyřmi vikýřovými okénky, zakončená makovicí a křížem.