V druhé polovině 19. století patřil Smíchov spolu s Karlínem mezi nejvíce se rozvíjející pražská předměstí. Na Smíchově vyrůstaly nové továrny a s tím přibývalo i obyvatel. Proto v roce 1881 byl položen základní kámen ke stavbě nového reprezentačního kostela, který měl nahradit zbořený, kapacitně nevyhovující, kostel sv. Filipa a Jakuba na dnešním Arbesově náměstí. Stavba si bohužel vyžádala demolici jižního křídla barokního letohrádku Portheimky, kdysi letního sídla architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

Nový smíchovský kostel, zasvěcený patronu české země sv. Václavovi, se svým průčelím obrací do Štefánikovy ulice. Trojlodní novorenesanční bazilika s dvojicí věží je skvělým dílem arch. Antonína Barvitia s přispěním stavitelů V. Mildeho a J. Linharta. Vše završuje nádherná výtvarná výzdoba nejen exteriérů, ale především interiérů, na které se podíleli význační umělci té doby.

Stavba netrvala déle než čtyři roky a finanční náklad činil 250 000 zlatých. Kapacita kostela sv. Václava byla propočítaná na 2 000 osob. K slavnostnímu vysvěcení za účasti význačných církevních a dalších osobností došlo 27. října 1885.

Věže, vysoké 50 m, stojí v průčelí na západní straně kostela. Mají čtvercový půdorys a jejich výšku člení několik výrazných říms do nestejně vysokých částí. Mezi římsami jsou věžní hodiny. Mramorové sochy v nikách věží jsou dílem Čeňka Vosmíka. Ve spodní části věží jsou portály bočních vchodů s reliéfy sv. Anežky České a bl. Hroznaty od Ludvíka Šimka. Obě věže mají vysoké jehlancovité střechy kryté měděným plechem, otevřené do čtyř stran vikýřovými okénky.