První zmínka o Braníku je v darovací listině Vratislava II. z roku 1088. Kníže tehdy věnoval tři branická popluží i s poddanými vyšehradské kapitule. S hlavním městem Prahou byl Braník spojen zákonem, který vešel v platnost 1. ledna 1922. K jeho velkému rozvoji došlo poté, co byla na konci padesátých let minulého století vybudovaná čtyřproudá nábřežní komunikace se středním tramvajovým tělesem, podle projektu ing. arch. Karla Kuthana.
Do prostoru Branického náměstí se přijde hlavní místní ulicí Branickou, kde jsou soustředěny obchody a služby. Stojí tu též několik zajímavých objektů, za všechny jmenujme areál bývalého Dominikánského dvora čp. 44 nebo budovu Branického divadla čp. 411.
Branické náměstí tvoří nevelký prostor, ve svém středu parkově upravený. Tady stojí pomník českého náboženského myslitele, kazatele a reformátora Jana Husa (asi 1371-1415). Ten se dostal do sporu s církví a poté, co v zinscenovaném procesu hájil svojí víru a názory, byl v Kostnici upálen na hranici. Pomník, dílo sochaře Jindřicha Říhy, byl odhalen již v roce 1905. Nejvýše stojí Mistrova postava, po stranách podstavce je sedící žena a husitský bojovník. Před pomníkem je též umístěna pamětní deska padlým branickým hrdinům v Květnové revoluci v roce 1945. Tu věnovala ve stejném roce I. Sdružená obec baráčníků v Braníku.
Z náměstí vychází ulice Vlnitá. Na jejím začátku stojí i historická budova sokolovny Sokola Braník čp. 275. Místní Sokol vznikl již v roce 1871 jako jednota tělocvičně hasičská.
