Svůj první název Palackého dostalo náměstí v roce 1911, a ten vydržel až do roku 1940. František Palacký (1798-1876) byl český politik a historik, zakladatel novodobého českého dějepisectví. Za německé okupace se náměstí jmenovalo Cyrilovo, ten spolu se svým bratrem Metodějem šířil slovanskou liturgii na Velké Moravě. Poté se opět vrátil název Palackého náměstí, v letech 1948-1962 to bylo náměstí Legionářů. Změny však pokračovaly a nové pojmenování přineslo náměstí Pařížské komuny.
V roce 1997 bylo přejmenováno na náměstí Generála Kutlvašra, k poctě českého vlastence, legionáře, účastníka legendární bitvy u Zborova, vojenského velitele Pražského květnového povstání v roce 1945, brigádního generála Karla Kutlvašra (1895-1961). Byl nositelem mnoha významných vojenských řádů, včetně zahraničních. Prezident republiky Edvard Beneš ho dekoroval Československým válečným křížem. Za komunistického režimu byl tvrdě perzekuován.
Střed náměstí zabírá upravený park se vzrostlou zelení. Svou západní stranou se sem obrací budova radnice, na severní straně hlavním průčelím jedna z nejstarších školních budov MČ Praha 4, základní škola Táborská čp. 421. Na jižní straně z vyvýšeného místa rovněž hlavním průčelím budova Sokola Nusle čp. 700, z roku 1925.
Na úpatí svahu pod nuselskou sokolovnou je Pomník tří odbojů. Památník, který tvoří hladká nápisová deska s daty 1914-1918, 1939-1945 a 1948-1989 doplňuje široká fontána připomínající tok času. Autory zdařilého, architektonicky a esteticky vyváženého díla jsou František Novotný a Jaroslav Suchan. Ti využili i původní terénní konfigurace. Slavnostní odhalení památníku se uskutečnilo 26. června 1997.
