Kobyliské náměstí vzniklo v roce 1925 a od té doby se jeho pojmenování nezměnilo. Název připomíná někdejší ves Kobylisy, která byla součástí libeňského panství. K Praze byly Kobylisy připojeny zákonem, který vešel v platnost 1. ledna 1922.
V dnešní době je Kobyliské náměstí průsečíkem důležitých automobilových komunikací, projíždí tudy i autobusy městské hromadné dopravy. Navíc je tu vstup do stanice metra trasy C – Kobylisy.
Na jižní straně náměstí je rozsáhlý areál salesiánů, jejichž kongregaci založil v 19. století Ital Jan Bosco. Svůj život zasvětil mládeži, zejména té chudé, problematické a toto poslání svěřil i svým nástupcům. Základní kámen k salesiánskému chlapeckému internátu byl položen 8. prosince 1934 a posvětil ho pražský arcibiskup Karel Kašpar. Kostel domova byl zasvěcen sv. Terezii od Dítěte Ježíše. Součástí komplexu bylo i divadlo, škola a hřiště. Až do začátku II. světové války zde byl ředitelem salesián a pozdější kardinál Štěpán Trochta.
Za II. světové války aktivity v areálu skončily. Činnost byla poté krátce obnovena, ale na příkaz komunistického režimu museli řeholníci i mládež vše opustit. Škola začala sloužit dětem s poruchami řeči, divadlo bylo přejmenováno na Klicperovo.
Celý komplex se salesiánům vrátil až po změně politických poměrů, v roce 1991. Opraven, rozšířen a znovu vysvěcen byl kostel sv. Terezie od Dítěte Ježíše a postavena nová zvonová věž. Stejně tak bylo rekonstruováno Salesiánské divadlo a další. Areál tak opět slouží ke vzdělávání, kulturnímu a sportovnímu vyžití především mladým lidem.
