Snad každý z turistů přecházející Karlův most se zastaví u jednoho z nejpopulárnějšího zdejšího sousoší, sv. Felixe z Valois, Jana z Mathy a Ivana, dílo barokního sochaře Jana Brokofa z roku 1714. Prvně dva jmenovaní byli zakladateli trinitářského řádu, který v roce 1198 schválil papež Inocenc III. Členové řádu se především zabývali shromažďováním finančních prostředků na vykupování křesťanů ze zajetí nevěřících. Řešili tak problém, který tehdy sužoval křesťanskou Evropu. Tomu odpovídá i celkové pojetí díla. Uvnitř vězení, které hlídá Turek, se modlí zajatci za své vysvobození.
Vedle pomníku je směrem k jihu krásný výhled nejen na Čertovku, ale i na točící se velké mlýnské kolo. Zážitek je možno umocnit po sestoupení do prostoru Kampy. Těsně okolo kola vede můstek směrem k Velkopřevorskému náměstí, a odtud je možno pozorovat jeho činnost z bezprostřední blízkosti. V současné době se zde již točí pouze replika, i když více než zdařilá. Má průměr 7, 4 m a sestavil jí počátkem devadesátých let podle dostupných starých plánů pan František Mikyška ze Sedlčanska, a to z jihomoravského dubu. Poprvé se začalo točit 8. prosince 1992 a tak ho tehdy milovníci staré Prahy dostali takřka k Vánocům. Mohutné kolo se musí stále točit, aby se jeho lopatky nerozeschly. Je však již pouze turistickou atrakcí neboť přilehlá budova bývalého Velkopřevorského mlýna čp. 489 již dávno slouží jiným účelům.
O bývalém mlýně vypráví i jedna z mnoha pražských pověstí. V době, kdy se zde již nemlela mouka, tady nikdo nechtěl bydlet, neboť se proslýchalo, že v objektu straší. Z nedostatku jiné možnosti se tu ubytoval mladý, silný zednický tovaryš. A skutečně po tři noci ho chodili strašit stále větší a větší čerti. Mladík se jich nezalekl, postupně je pochytal, poté přivázal k lopatkám kola, to pustil a před zraky užaslých malostranských sousedů jim propral jejich kožichy. Od té doby již v bývalém mlýnu nestrašilo.
